DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

MINI OVEČKY Z ČESKÉ KANADY

česky:                           ovce vřesová
anglicky:                      German Grey Heath
německy:                     Graue Gehörnte Heidschnucke (die Heide – vřesoviště)

Latinský název:            Ovis aries
Původ plemene:           Německo, severovýchod, Lüneburgská vřesoviště
Řád:                            sudokopytníci
Čeleď:                         turovití
Věk:                            cca 15 let
Způsob života:             stádový
Rozmnožování:            říje od září do ledna, březost – 145 +/-5dnů

Potrava:                       býložravec, spásají i velmi nekvalitní trávu podobně jako ouessantské ovce,

původně chována na písčitých, chudých vřesovištích


Vlna:                           z vrchu má cca 25cm, měkčí spodní část – podsada je okolo 6cm, která tvoří

75-80% rouna. Barva stříbrně šedá, hlava a nohy černé, u dalších 2  typů bílá.

Není to vlna úplně vhodná na výrobu pletených výrobků, zase je tu velká podobnost                                         s ouessantskou ovcí, protože vlna je hrubá. Odtud dělení dle kvality vlny, na plemeno                                       hrubovlnné. Využívá se spíše k těžkým textiliím a kobercům, případně jako mulč pod                                       ovocné stromy nebo izolace ve  stavebnictví, ale to je víceméně ve světě, v ČR je to                                         zájmové plemeno.

Střiž potní vlny bahnic = 2-2,5 kg, půlroční délka = 8-10 cm, výtěžnost  vlny = 60-65 %.

 

Kožich:                       u vřesové ovce se využívá kůže, tj.kožichové plemeno, nejkvalitnější kožešina je z 5-9            měsíců starých jehňat, nejlépe po jarním línání, cca 2 měsíce po střiži, kůže z 7-8 měsíčních  jehňat váží 0,6-0,9 kg a má plochu cca 0,35 m2.


VLASTNOSTI:                

Ovce vřesová je symbolem své domoviny – Lüneburgských vřesovišť.

Mufloní předci zdomácněli na jihu Itálie a odtud se rozšířili do suchých oblastí severního Německa. Do stepní části mezi Hamburk a Hannover.

Jsou  tři typy plemene vřesových ovcí – šedá, bílá a bílá bezrohá.

  • šedá rohatá = German Grey Heath (Graue Gehörnte Heidschnucke)
  • zdorj google

 

  • bílá bezrohá = White Polled Heath (Weiße Hornlose Heidschnucke or Moorschnucke)
  • zdroj google

 

  • bílá rohatá = White Horned Heath (Weiße Gehörnte Heidschnucke)
  • zdroj google

 

V 19.století byl počet chovaných ovcí ve své domovině cca kolem 2 mil., dnes cca 15.000 ks.

V ČR je cca v chovu 200 ks.

 


Ovce vřesová odvozuje svůj původ z linie muflona. Je to krátkoocasá a na  pastvu velmi nenáročná ovce.

Je to jedno z nejstarších německých plemen ovcí, které není nijak šlechtěné a křížené = primitivní plemeno ovce.

 Patří do této početné skupiny primitivních plemen, kam patří Ouessantská, Hebridská, Shetlandská , Islandská, Skudde atd. atd..

Je to pozdní plemeno (říje je až od října) menšího tělesného rámce. Obě pohlaví jsou rohatá. Velkou předností je dobrá kvalita masa, která má chuť zvěřiny s nízkým výskytem loje v mase. Jehňata se rodí černá u  stříbrné verze.

Živá hmotnost bahnic 40-45 kg, beranů 65-75 kg, jehnice dospívají v 10-12 měsících věku, beránci přibližně o 2 měsíce dřív.

 

Ovce vřesová je nenáročné plemeno na potravu a s velkou odolností proti povětrnostním podmínkám. Její hlavní potravou v místě původu je především vřes obecný a nízké mladé březové porosty, stepní tráva s nižší výživnou hodnotou.

Jejich pohyb po vřesovištích sloužil také tomu, aby v pozdním létě, kdy vřes kvete, roztrhaly pavučiny a umožnily včelám ještě poslední snůšku.

V Krkonoších například pomáhají vypásáním likvidovat intenzivně se rozšiřující šťovík alpský a starček.

 


„Díky bylinkové a kořenité stravě je jejich maso, tmavé, libové, jemné, bez tuku a aromaticky připomíná zvěřinu. Charakteristickou chuť mladého jehněčího maso udrží až do věku 12 až 14 měsíců. Maso se upravuje na mnoho různých způsobů. Hřbet, ramínko, kýta i koleno jsou ideální k pečení či grilování, krk se využívá na přípravu ragú či vynikajících silných polévek. Vnitřnosti jako srdce, játra a ledvinky platí u labužníků jako specialita.

Má malý tělesný rámec, na dlouhé hlavě jsou dozadu zatočené rohy, u beranů se šnekovitě vinou do strany.

Uši jsou malé, šikmo postavené.

Krk je vysoko nasazený, trup hluboký, klenutý a postoj suchý a jemný.

Vyznačují se tvrdými paznehty.

Splývané rouno se skládá ze smíšené hrubé vlny s jemnou podsadou.

Zbarvení vlny je šedé, hlava a končetiny jsou černé.

Cení se i jejich atraktivní vzhled – rohy beranů jsou impozantní a ve vlně působí jejich postava velmi robustním dojmem.

Ovce vřesová je pozdní plemeno a k říji dochází zhruba od konce října do poloviny prosince. Nejdříve však v 10 měsících věku. Jehňata se rodí na jaře přibližně po 145 dnech březosti, zpravidla od konce března do začátku května. Mají černou kadeřavou vlnu. Po prvním stříhání, okolo jednoho roku, se barva ovcí mění na ocelově šedou s černou náprsenkou.

Hlava a nohy jsou bez vlny a zůstávají černé.“

„“ zdroj – www.schok.cz

 


CHOVNÉ LINIE BERANŮ V ČESKÉ REPUBLICE

 

- VARADERO

- VERBÍŘ

- VERMOUTH

- VILÉM

- VIKING

- VIPER

- VOJEN

- VRKOČ